Úvodní stránka

Tajné zahrady vypadá jako stvořená pro straku :D Další dáreček pod stromečkem od Zdenči byla blýskavá metalická gelová pera, no to se muselo vyzkoušet a HNED! :D

Johanna Basford, Tajná zahrada (Grada), metalická gelová pera, Progresso

Tajná zahrada od Ježíška

byla mým splněným snem. Maminka se pečlivě vyptala a pak koupila přesně ty omalovánky, po kterých mé srdce prahlo. Plesání pod stromkem nebralo konce, naposledy jsem se snad radovala před lety, kdy mi Ježíšek naježil zrcadlovku. Přidaná krabička dvanáctikusové sady pastelek KIN Progresso byla třešnička na dortu. Progressa ještě existují! Voňavé pastelky mého dětství v lakovaném kabátku :)
A protože se u nás na první svátek vánoční nevaří, sedla jsem hned dopoledne k prvnímu obrázku v nových omalovánkách, vyzbrojena novými Progresso. A kreslila jsem a kreslila a kreslila... Když jsem obrázek dokončila, bylo pozdě večer a měla jsem pocit, že tenisový loket a strnutí šíje už mi nikdy nikdo nevyléčí. Ale bavilo mě to, a to tak, že moc :)

Johanna Basford, Tajná zahrada (Grada), sada KIN Progresso 12ks

První omalovánky

jsem dostala od již zmíněné Zdenči k narozeninám i se startovací sadou pastelek s krtečkem. Omalovánky jsem nejprve jen prohlížela a s nábožnou úctou zkoumala preciznost provedení, Johanna Basford je prostě stoprocentní profesionál a její Enchanted forest lahůdka pro fajnšmekry. Nějakou chvíli trvalo, než jsem získala odvahu vzít pastelky a pustit se do obrázku, přece jen, kreslit do knížky! A jaké knížky! Taková tréma! Můj první obrázek z omalovánek je vlastně pouhá zkouška toho, jestli jsem to všechno za ta léta nezapomněla. Má výtvarná činnost za poslední léta spočívala v kreslení princezen, koníků, domečků a sluníček, nejlépe propiskou a na linkovaný papír. :D A i to před dlouhou dobou, Johance je dvanáct...
Takže tady to je. Když jsem začala kreslit, připadala jsem si malinko jako blázen, ženská ve věku "mládí v ..deli a do důchodu daleko" sedí u stolu a kreslí si jako malej harant. Bez předlohy (což by bylo to nejmenší, co by mi vadilo). A víte co? Ulevilo se mi. Kreslení nezakrnělo, jen ruka ztěžkla, při srovnání jsem bleskurychle zjistila, že má prvotina mandala na kancelářském papíru, stvořená nalezenými zbytky pastelek, je ale úplně jinej level než kreslit na kvalitní papír pěknými (byť školními) pastelkami.
Zamilovala jsem se :)

Johanna Basford, Čarovný les (Grada) a 24 KIN krtečků

Omalovánky pro dospělé

Objevila jsem je náhodou díky kamarádce Zdenče, která jim propadla o chlup dřív, než já. A přišla plakat na správný hrob, protože kreslení je součástí mého života doslova od plenek. Dokonce jsem navštěvovala od první třídy lidušku, kde jsem se naučila to, co mi do vínku dáno nebylo, hlavní součást výtvarné tvorby - techniku. Navzdory tomu, že jsem se nakonec v pubertálním záchvatu "nicneumímnicnedokážunechteměvšichnibejt" nestala výtvarníkem a nesplnila sny své maminky, výtvarno mě provází vlastně celý život, kadeřnice potřebuje poměrně velkou dávku představivosti a určitou kultivovanost v tomhle ohledu. Nebo spíš: Není to podmínkou, ale výhodou :) A tak jsem se po spirále vlastně vrátila k tomu, co znám, těší mě to a nevidím důvod se potěšení zříkat. Omalovánky jsou pro mě na jednu stranu bonusová záležitost, žádnej stres, tvary jsou předem dané, takže se člověk může (a má) soustředit pouze na barevnou stránku. Když jsem objevila, kolik lidí se tímhle koníčkem dnes zabývá, užasla jsem. A hned jsem se přihlásila na FB do několika omalovánkových skupin. A protože omalovánky jsem neměla (zatím :D ), ale tiskárna byla tehdy ještě funkční, vytiskla jsem si první obrázek, posbírala zbytky pastelek po dětech a pustila jsem se do vybarvování. Šlo mi to jako zamlada :D a posedlost propukla naplno...