Potřebuju se odměnit,

nutně, okamžitě, a tak se vydávám do sušického papírnictví, aspoň malou radost že bych si udělala... Nakonec je z toho radost tak velká, až mám výčitky svědomí, ale když já si tak zřídka něco dopřeju, že je velmi rychle umlčím.
Nová radost se jmenuje Komnata času od autorky Daria Song a asi čtyřicet kusovek KIN Polycolor. Já mám takovou radost! Knížka je nádherná, už předem je mi jasný, že na všechny obrázky dobře neuvidím, ale něco určitě vybarvit půjde :)
Tak například tenhle obrázek s vílou v koši balónu. V nadšení nad tím, že mám víc odstínů modré než stávající dva, jsem si vymyslela postupný plynulý přechod z jedné modré do druhé... jenže nové kamarádky nějak nechtějí spolupracovat. Na místě přechodu se udělala výrazná ohraničující čára, se kterou neudělal nic ani blender (ano, už mám i ten :) ), takže abych to nemrskla rovnou do kamen, večer jsem to odložila a šla si radši lehnout. Ráno jsem to prohlídla, pak jsem vzala gumu a milou čáru jsem vygumovala. Vznikly divné ne úplně bílé fleky... mno... drapla jsem Poscu (ANO, mám Poscu a jásám, otevírají se mi zbrusu nové možnosti, jak se dozvíte vzápětí) a naťupkala ji to fleků... rozšmrdlala prstem... a znovu a ještě. Je z toho naprosto nelogická fronta mračen :D Ale co, holkám se to líbilo, lámat hlavu si s tím nebudu. Holt se vždycky všechno nepovede :D

                                                                                                                                                                                                                                                                                                               

Daria Song, Komnata času, KIN Polycolor