Omalovánky pro dospělé

Objevila jsem je náhodou díky kamarádce Zdenče, která jim propadla o chlup dřív, než já. A přišla plakat na správný hrob, protože kreslení je součástí mého života doslova od plenek. Dokonce jsem navštěvovala od první třídy lidušku, kde jsem se naučila to, co mi do vínku dáno nebylo, hlavní součást výtvarné tvorby - techniku. Navzdory tomu, že jsem se nakonec v pubertálním záchvatu "nicneumímnicnedokážunechteměvšichnibejt" nestala výtvarníkem a nesplnila sny své maminky, výtvarno mě provází vlastně celý život, kadeřnice potřebuje poměrně velkou dávku představivosti a určitou kultivovanost v tomhle ohledu. Nebo spíš: Není to podmínkou, ale výhodou :) A tak jsem se po spirále vlastně vrátila k tomu, co znám, těší mě to a nevidím důvod se potěšení zříkat. Omalovánky jsou pro mě na jednu stranu bonusová záležitost, žádnej stres, tvary jsou předem dané, takže se člověk může (a má) soustředit pouze na barevnou stránku. Když jsem objevila, kolik lidí se tímhle koníčkem dnes zabývá, užasla jsem. A hned jsem se přihlásila na FB do několika omalovánkových skupin. A protože omalovánky jsem neměla (zatím :D ), ale tiskárna byla tehdy ještě funkční, vytiskla jsem si první obrázek, posbírala zbytky pastelek po dětech a pustila jsem se do vybarvování. Šlo mi to jako zamlada :D a posedlost propukla naplno...